Tynecká liturgická setkání

Benediktinské opatství v Tyniecu a Dominikánské liturgické centrum pořádaly setkání společenství pracujících pro liturgii v Polsku s biskupy zastupujícími Komisi pro bohoslužbu a svátostnou disciplínu Konference biskupů Polska.

Myšlenka setkání

V Polsku se stále můžeme radovat z toho, že velký počet lidí prožívá své spojení s církví skrze liturgii, a zvláště skrze nedělní mši. I bez odkazu na sociologické výzkumy můžeme oprávněně předpokládat, že pro většinu katolíků v naší zemi je to často jediný způsob, jak své spojení s církví prožívat. Bohužel můžeme také předpokládat, že u mnohých spočívá z velké části na povinnosti, které plně nerozumějí. Je málo společenství, v nichž je účast na mši vnímána jako výsada a milost. Často slyšíme stížnost, že liturgie je nudná nebo nesrozumitelná. Mnozí lidé se jen těžko zapojují do liturgického dění. Přicházejí na mši prostě a zbožně, aby se pomodlili nebo vyslechli homilii. Nejsou si vědomi bohatství obsahu a významu, které liturgie nabízí. Snadno podléhají roztržitosti a sklíčenosti. V této situaci lze jen těžko předpokládat, že pro věřící jako celek je liturgie skutečně zdrojem síly a vrcholem činnosti církve.

Zkušenost některých řeholních společenství, především mnišských (a s nimi spjatých prostředí), přitom ukazuje, že liturgie slavená správně, důstojně a s nasazením je nejen silným svědectvím víry a přítomnosti církve v dnešním světě, ale také mocným nástrojem evangelizace. Tato zkušenost je přítomna v sekularizované Evropě a vzhledem k současnému stavu náboženského života v Polsku by se z ní rozhodně mělo čerpat.

A do jisté míry se to děje. Je povzbudivé, že stále více farností, pastoračních center a obnovných skupin se snaží zdůraznit roli a význam liturgie. V posledních letech vzniklo nejméně tucet center, která věnují zvláštní pozornost slavení liturgie a spiritualitě založené na jejím bohatství. Jde většinou o iniciativy zdola, které vycházejí od laiků, kteří liturgii rozumějí a chtějí ji šířit.

V praxi však narážejí na problémy:

  1. Prvním je obtížnost rozvíjet svou činnost, protože lidé mimo tato prostředí ji vnímají jako „něco pro specialisty“, a ne pro katolíky obecně.
  2. Druhým je častý nedostatek porozumění, a dokonce nechuť ze strany duchovních správců (zejména farářů), kteří dávají přednost přizpůsobení se očekáváním většiny.
  3. Třetím je propast mezi činností biskupské konference a duchovních správců. To vyžaduje určité vysvětlení: ačkoli si uvědomujeme, kolik dobrých iniciativ Komise biskupů pro bohoslužbu a svátostnou disciplínu zahajuje, víme také, jak málo z nich pokračuje v práci duchovních správců. A naopak – jak malý zájem někdy projevují církevní představení o iniciativy zdola. Často je to vina organizátorů duchovních obnov, workshopů a liturgických center. Existují i chvályhodné výjimky z tohoto pravidla. Přesto se zdá, že pro posílení spolupráce zbývá udělat mnoho.

S ohledem na výše uvedené lze navrhnout tento závěr: církev v Polsku potřebuje liturgickou pastoraci, kterou lze rozvíjet jen ve spolupráci obou komisí a pastoračních prostředí, která se již různými způsoby snaží oživit liturgickou spiritualitu. Proto se vyhlídka na společné setkání komisí Konference biskupů a Konference vyšších představených mužských řeholí v Polsku, které se zabývají liturgií, s lidmi zapojenými do liturgické pastorace jeví jako mimořádná příležitost otevřít novou etapu práce v oblasti, která je nám všem blízká. Zároveň by to mohla být velmi důležitá stránka nové evangelizace, kterou je třeba napsat právě nyní, na prahu biskupské synody věnované tomuto tématu, plánované na podzim.

Setkání (pokračování a rozvinutí prvního setkání liturgických společenství v Polsku, které se konalo v Tyniecu 11. prosince 2010) by mohlo zahrnovat:

  • představení různých aktivit, inspirovaných jak iniciativami zdola, tak oběma komisemi;
  • diskusi o nejnaléhavějších otázkách liturgické pastorace;
  • dohodu o společném plánu činnosti, díky němuž by se pastorační společenství mohla ujmout úkolů, které stanoví biskupská konference.

Pro lidi zapojené do liturgické pastorace je nesmírně důležité cítit, že jejich práce naplňuje vůli biskupů a jako taková je jimi podporována. Zdá se mi velmi důležité, abychom pro své pastýře přestali být anonymní a aby jejich požehnání bylo skutečné, a ne předpokládané. Jsem si jist, že potenciál a nasazení laiků i duchovních, kteří se zapojují do díla obnovy liturgické spirituality, budou komisím velkou pomocí, pokud jen najdeme způsob, jak ho využít.

Setkání, o kterém píšu, by bylo zvlášť užitečné, kdyby se ho zúčastnili lidé zapojení do ústředních liturgických diakonií hnutí Světlo-Život, centra liturgické pastorace, jako je Dominikánské liturgické centrum, liturgická centra ve Štětíně a Chořově, Centrum liturgické formace sester svaté Hedviky Královny atd., lidé zapojení do obnovy gregoriánského chorálu a tradičního zpěvu (Kantorská škola v Elblągu, Vratislavské liturgické pěvecké studio, gregoriánské scholy), jakož i lidé zapojení do pastorace organizované kolem mimořádné formy římského ritu.

Bylo by dobré, kdyby vybraní lidé na setkání představili „mapu“ iniciativ zdola v liturgické pastoraci, jejich úspěchy a problémy, s nimiž se potýkají. Zástupci nejdynamičtějších center by pak zahájili diskusi. Jak měřit dynamiku těchto center, je samostatná otázka – návrhy jsou vítány. Tématy těchto příspěvků by mohly být největší výzvy, kterým dnes liturgie v Polsku čelí vzhledem ke kulturním změnám v naší zemi, a návrhy, jak jim čelit.

Bylo by velmi žádoucí, aby členové obou komisí na tyto příspěvky reagovali a poukázali na ty aktivity biskupské konference a řádů, do nichž by se mohli zapojit lidé angažovaní v liturgické pastoraci v širším smyslu.

Fotografie z prvního setkání: Dominikánské liturgické centrum.
Fotografie v záhlaví stránky a v seznamu projektů pocházejí z webu opatství Tyniec.

  • Setkání 1

    V sobotu 11. prosince 2010 se v benediktinském opatství v Tyniecu konalo setkání liturgických společenství z iniciativy opata Bernarda Sawického OSB a P. Tomasze Grabowského OP, předsedy Dominikánského liturgického centra.

    Účastníci se sešli, aby hovořili o krizi liturgie v Polsku a dohodli se na společných iniciativách, které by ji mohly napravit.

    Mezi zhruba 50 účastníky byli teologové, liturgisté, hudebníci, vedoucí skupin a organizátoři hudebních a liturgických workshopů spjatí mimo jiné s Liturgickým centrem hnutí Světlo-Život v Chořově, Dominikánským liturgickým centrem, časopisem „Christianitas“, exerciciemi „Mysterium Fascinans“ a Vratislavským liturgickým pěveckým studiem. Zvláštním hostem setkání byl předseda Komise Konference biskupů Polska pro bohoslužbu a svátostnou disciplínu, biskup Stefan Cichy.

    Jak P. Sawicki poznamenal ve svém pozvání, „mezi lidmi chodícími do kostela vidíme rostoucí touhu po správné liturgii“. Účastníci netajili, že situace v mnoha kostelích může být zklamáním.

    Poukazovali na nedbalost a nedostatek liturgického povědomí a kultury, které vedou k rutině a spěchu, a dokonce ke zneužitím ze strany kněží. Někdy nepomáhají ani zásahy u farářů. „Kněží podceňují své potenciální posluchače a ‚snižují laťku‘,“ vysvětluje Tomasz Dekert, vedoucí redakce Liturgia.pl. „V homilii se neodvolají na teologii, protože předpokládají, že lidé nebudou rozumět. Nepoužijí první eucharistickou modlitbu, protože je příliš dlouhá a věřící by se mohli nudit. Nezavedou ordinárium v latině, protože si myslí, že to lidé nezvládnou.“

    Totéž snižování laťky často vidíme v případě chrámové hudby. „Sním o tom, že jednou budou mít lidé odpovědní za hudbu ve svých společenstvích základní znalosti hudby a liturgie, protože – vedle nasazení a zápalu – jsou to nezbytné nástroje, jak se krásně a vědomě účastnit liturgie,“ říká Katarzyna Młynarska, z jejíž iniciativy vzniklo v roce 2009 Vratislavské liturgické pěvecké studio. „Iniciativa je určena nejen těm, kdo zpívají v souborech nebo scholách, ale komukoli, kdo chce cvičit svůj hlas,“ dodává.

    Problém estetiky v kostele se netýká jen hudby, ale i výzdoby kostela. „Co lidé nacházejí na místě, kde by měli cítit posvátno?“ ptá se P. Hieronim Kreis OSB, autor knihy Podręcznik ikebany liturgicznej. Kwiaty w kościele. „Vtíravou, nabubřelou, nudnou propagandu – protože to nemá nic společného s evangelizací; to může lidi jen odradit.“ Ujišťuje, že i dobře vybrané a dobře aranžované květiny mohou sloužit hlásání Slova.

     Mnoho kritických slov směřovalo k hierarchické církvi. Na otázku, zda se cítí dotčen, biskup Stefan Cichy odpověděl, že si je vědom, že některé otázky zazněly kvůli jeho přítomnosti, a že je to dobře. Slíbil také, že se na závěr pokusí tyto věci objasnit. Navzdory tomuto ohlášení biskup ve svém shrnutí poukázal na některé církevní iniciativy v oblasti liturgie, které však probíhají souběžně s iniciativami laiků. K absenci skutečné spolupráce v této oblasti se nevyjádřil.

    U kritiky to však neskončilo. Účastníci uvažovali o možných způsobech řešení problémů týkajících se důstojného prostředí a slavení liturgie odpovídajícího jejímu významu. Objevila se otázka formace – nejen kněží, kteří mši slouží, a ministrantů, lektorů, žalmistů, kantorů, schol a varhaníků, kteří při ní slouží, ale také těch, kdo se jí účastní. Paweł Milcarek z „Christianitas“ varoval před jejím zúžením jen na teorii: „To je náš pozitivistický vzorec: stále věříme, že čím víc vzdělání, tím víc lidé pochopí a všechny problémy se vyřeší. Problém liturgie se snažíme řešit tím, že o ní hodně mluvíme a hodně děláme mimo ni.“

     Alternativou se zdá být formace skrze slavení, jejíž význam zdůraznil bohoslovec Krzysztof Porosło, jeden z organizátorů exercicií „Mysterium Fascinans“, jejichž čtvrtý ročník se uskuteční 12.–14. srpna 2011. „Miluji metaforu liturgie, kterou navrhl Romano Guardini: že liturgie je ‚hra‘ – dalo by se říci i ‚hraní‘ – ne ve smyslu něčeho povrchního a nedůležitého, ale ve smyslu, že během ‚hry‘ je člověk zcela svobodný; je sám sebou – ‚hra‘ je formou jeho existence. Jde o to, abychom byli v liturgii plně autentičtí, stáli před Bohem v pravdě o sobě a dorůstali do toho, kým máme být. Když začínáme slavit, potřebujeme také určitý rámec, určitá pravidla, podle nichž se naše ‚hra‘ stává plnější. Vyjadřuje to i metafora tance: tančící člověk je také svobodný, autentický vůči partnerovi a tanec ho těší. Aby se to ale stalo, musíte se nejprve naučit kroky.“ Podle něj to neznamená úplně se vzdát teorie ve prospěch praxe. „Zdravá katecheze, která uvádí nebo vysvětluje, je nezbytná a ovlivňuje, jak liturgii prožíváme. Jaké proporce zachovat? To je nejtěžší otázka a stále se ji učíme, když exercicie organizujeme. Směřujeme spíše ke katechezím uvádějícím než k akademickým, velmi přesným přednáškám a především zdůrazňujeme prvenství samotného slavení. Ne tolik mluvit o liturgii, jako ji slavit,“ zdůrazňuje bohoslovec Krzysztof Porosło.

     Samostatnou otázkou je, jak vypadá formace skrze slavení v případě dětí. Podle Tomasze Dekerta jsou zvláštní mše pro nejmenší, místo aby je vychovávaly k dospělosti, upravovány dospělými podle jejich domnělých potřeb. Paweł Milcarek připouští, že tyto mše mají mnoho pozitivních stránek, ale zdůrazňuje, že neplní svou klíčovou roli: neuvádějí děti do samotné liturgie. Dodává, že mše slavená pro děti by měla být střídmá v dodatcích, ale úplná.

    Bylo těžké ubránit se dojmu, že počet a složitost problémů převyšují nápady na jejich řešení. Těžko lze čekat, že tato hrstka lidí v krátké době něco změní ve velkém měřítku. Stojí však za to připomenout, že šlo o první setkání svého druhu a ukázalo, že v různých částech Polska jsou lidé, kterým záleží na zlepšení situace a kteří tímto směrem dělají malé kroky – což dává naději, že se věci zlepší.

  • Setkání 2

    V úterý 28. února 2012 se v benediktinském opatství v Tyniecu konalo setkání liturgických společenství z celého Polska. Mezi pozvanými hosty byli biskupové Komise pro bohoslužbu a svátostnou disciplínu Konference biskupů Polska: její předseda, biskup Adam Bałabuch, a biskup Stefan Cichy.

    Letošní setkání mělo shrnout čas mezi oběma setkáními a předložit novému předsedovi komise i jejím členům a konzultorům aktuální problémy, jak je diagnostikují ti, kdo odpovídají za šíření liturgie v různých prostředích církve v Polsku – kromě biskupů byli přítomni také P. Mateusz Matuszewski a P. Dominik Ostrowski. Setkání jako hostitel řídil opat z Tyniecu P. Bernard Sawicki OSB.

    Úvodní slovo pronesl P. Tomasz Grabowski OP, předseda Dominikánského liturgického centra, které liturgická setkání pořádá spolu s opatstvím. Jeho projev se pokusil nakreslit mapu liturgických iniciativ se zvláštní pozorností k aktivitám menších společenství, na celostátní úrovni často přehlíženým, a přesto cenným a potenciálně velmi důležitým pro liturgickou formaci.

    Pozvaní hosté se ve svých vystoupeních podělili o postřehy z liturgického života: o formaci, praxi slavení a problémy, které ji podle nich provázejí. Jako první vystoupil Krzysztof Porosło, bohoslovec Vyššího kněžského semináře v Krakově a organizátor liturgických exercicií „Mysterium fascinans“, který se věnoval tématu „obtížnosti rozvíjet svou činnost, protože lidé mimo tato prostředí ji vnímají jako něco pro specialisty, a ne pro katolíky obecně“. Text svého vystoupení, inspirovaného exhortací Benedikta XVI. „Sacramentum Caritatis“, zveřejnil také na svém blogu.

    Otázku „častého nedostatku porozumění, a dokonce nechuti ze strany duchovních správců (zejména farářů), kteří dávají přednost přizpůsobení se očekáváním většiny“ otevřel Marcin Bornus-Szczyciński, spoluzakladatel festivalu „Pieśń Naszych Korzeni“ (Píseň našich kořenů) a kantor v Chrámu Boží Prozřetelnosti ve Varšavě. Paweł Milcarek z časopisu „Christianitas“ zase hovořil o možném soužití obou forem římského ritu ve farnosti.

    Po mnišské modlitbě uprostřed dne, slavené s mnichy v kostele sv. Petra a Pavla, a po obědě představili stručný nástin práce Liturgické komise Konference vyšších představených mužských řeholí v Polsku a Komise pro bohoslužbu a svátostnou disciplínu Konference biskupů Polska jejich předsedové: P. Bernard Sawicki a biskup Adam Bałabuch spolu s biskupem Stefanem Cichym. Biskupové také reagovali na předchozí příspěvky a na otázky účastníků vznesené v krátké diskusi po obědě.

Workshopy duchovní hudby

Hosty opatství Tyniec jsme byli také během Workshopů duchovní hudby v roce 2015, kdy jsme slavili mši zpívanou účastníky workshopů.

Ad Fontes Tiniecenses

Jsme patrony vědeckých konferencí v opatství Tyniec

V říjnu 2020 začíná v opatství Tyniec cyklus vědeckých konferencí, které se budou od té doby konat každé dva roky.

Konferenci pořádají Nadace Chronić Dobro při opatství Tyniec, Tynecké centrum gregoriánského chorálu, Papežská univerzita Jana Pavla II. v Krakově a Postgraduální studium liturgické monodie. Jejími patrony jsou AISCGre – Mezinárodní společnost pro studium gregoriánského chorálu (polská sekce), PIL – Pontificio Istituto Liturgico Sant’Anselmo a Dominikánské liturgické centrum.

Konference mají za cíl představit výsledky výzkumu středověkých liturgických a hudebních pramenů opatství Tyniec a jejich přínos pro kulturu Polska a střední a východní Evropy.