Druhý den sliboval být velmi intenzivní a také byl. Začali jsme brzy – na populárně-naučné setkání – protože v 8:30 měl Bartosz Izbicki přednášku o „zpěvu lidu“, tedy o tradičním lidovém zpěvu a jeho využití při mši. Přednášku doprovodil mnoha hudebními příklady. Jeho důkladná analýza se soustředila hlavně na vytyčení otázek, které vyžadují úvahu, výzkum a řešení. Upozornil také na problémy, které vyžadují větší povědomí kantorů a varhaníků, kteří chtějí tradiční zpěvy používat. Ve druhé přednášce dal Rafał Maciejewski varhaníkům několik praktických rad, které jim pomohou vykonávat jejich práci lépe a s větším nasazením. Jako vystudovaný zpěvák a praktikující varhaník mnohé z nich sám uplatnil a vyzkoušel, které nás přibližují k cíli: hlubším znalostem, širšímu repertoáru a konečně k tomu, aby věřící zpívali. P. Błażej Matusiak OP přednášel o využití hudby velkých mistrů v liturgii. Repertoár staré hudby – poklad církevní polyfonie – je nesmírně bohatý, plný nadčasových děl, která dodnes dojímají srdce a mysl posluchačů. Problém však je, že formy staré hudby neodpovídají současné podobě obřadu mše. Významná část přednášky byla věnována protiargumentům proti důvodům uváděným pro odmítání starých děl. Přednášející dokazoval, že navzdory obtížím lze díla starých mistrů úspěšně využívat v liturgii, jak se slaví dnes. Po přednášce soubor Collegium Palestrinae zazpíval tři pozdně renesanční skladby od di Lassa a Palestriny. Kvalita provedení způsobila, že účastníci nejenže nechtěli díla minulých věků odmítat, ale přáli si je slyšet v liturgii. Při mši, která oddělila obě části setkání, zpíval soubor Lege Artis pod vedením Agnieszky Treli-Jochymek a připojil se k dominikánům, kteří každý den v poledne slaví mši. Po mši a přestávce jsme se zúčastnili panelové diskuse o využití staré hudby v liturgii. K P. Matusiakovi a R. Maciejewskému se připojili Antonina Karpowicz-Zbińkowska, Henryk Krawczyk (varhaník baziliky Nejsvětější Trojice v Krakově), P. Wojciech Sznyk OP a Daniel Wierzejski, který diskusi nejen vedl ve velmi uvolněném stylu, ale také téma prohluboval výstižnými a pronikavými otázkami.
Po panelové diskusi jsme přešli k poslední části setkání, která se zabývala současnými pokusy najít ideální liturgickou hudbu. Nejprve Jakub Kubieniec představil úspěchy Sixtinského sboru. S notnou dávkou humoru a velkou odborností popsal charakteristické rysy zpěvu a repertoáru papežského sboru. Nezdálo se však, že by si myslel, že sbor dosáhl ideálu. Poté Michał Sławecki podal muzikologický rozbor vybraných skladeb ze zpěvníku Niepojęta Trójco. Čekali jsme zdrcující recenzi, protože zpěvník i přes svůj zjevný úspěch stále naráží na kritiku odborníků. Tentokrát jsme však byli příjemně překvapeni. Přednáška vyvážila uznání pro naši publikaci s kritikou, která se týkala jen jednotlivých kompozičních chyb. Některé z nich – podle přednášejícího, vystudovaného skladatele – lze ospravedlnit určitou stylizací, jiné vyplývaly ze zjevného přehlédnutí nebo omylu. Během přednášky řekl něco, co nás obzvlášť překvapilo a potěšilo: že zpěvník by měl být „biblí každé liturgické scholy“. Rozbor skladeb ze zpěvníku ilustroval soubor Lege Artis, který zpíval jak původní verze, tak verze upravené M. Sławeckým pro přednášku. Nakonec jsme vyslechli přednášku Antoniny Karpowicz-Zbińkowské, kterou organizátoři zamýšleli jako shrnutí setkání. Varšavská teoložka hudby představila rysy ideální liturgické hudby. S oporou v dílech kardinála Josepha Ratzingera navrhla řešení ani ne tak praktická jako spíše teoretická a duchovní. V jejích tezích jsme našli výroky, které jsou nám velmi blízké a které už jsou cíli práce našeho centra, i teze, které rádi začleníme do svého poslání. Posledním bodem programu byla panelová diskuse o skládání liturgické hudby. Paweł Bębenek bohužel nemohl přijet, ale diskuse byla přesto velmi zajímavá a ne bez kontroverzí. Vedl ji Paweł Kisiel, kantor baziliky Panny Marie v Krakově, a zúčastnili se jí přednášející setkání (J. Kubieniec, M. Sławecki, B. Matusiak OP a T. Grabowski OP).